Po stopách Jacka Ferneta

Jak to vlastně vzniklo?

Jak to vlastně vzniklo?
 

Začalo to celkem nevinně

Ostatně jako většina velkolepých akcí. Jednoho mrazivého prosincového sobotního rána roku 1996 se nás v Jindřichově Hradci sešlo 5 kamarádů bajkerů. Krajinou pokrytou ledem jsme se vydali do Příbraze č.p. 110. Tady nás čekal náš bikový guru Míra Jílek. Pohostil nás chutnými pokrmy, fernetem a noclehem. Ráno jsme se vydali zpět a mezi pády na ledu přemýšleli jak z této zimní jízdy vytvořit tradici.

 

Za rok už nás bylo 15

Vytvořili jsme s Mírou jednoduchá pravidla pro orientační závod dvojic pojmenovaný „Po stopách Jacka Ferneta“. Startovalo se od lesního hotelu Peršlák a cíl byl opět u Míry v Příbrazi. Občerstvení na trati jsem zajišťoval já s lahví Ferneta. V cíli nás Míra hostil grilovanými delikatesami. Večer byl korunován diskotékou v místní hospodě.

 
 

Hořká pravda o životě Jacka Ferneta

Kdysi v minulém století, v zchátralém domě bez výtahu a centrálního vytápění, žili dva zvláštní tvoři. Asociální krkající a prdící tvor s fousama a věčně smradlavýma nohama druhu Homo sapiens jménem Jack a silně sociálně a férově smýšlející nevěřící pavouk křižák.

A právě tento naivní dá se říct blboučký pavouček je hlavní postavou našeho příběhu. Pavouček totiž začal přemýšlet. a vymyslel, že plést neviditelnou past na nebohé kolegy z hmyzí říše není fér.

Vynalezl tedy převratnou a po milionech let evoluce revoluční pavučinu. Tato pavučina na 100% chránila přírodu a navíc byla vyrobena z obnovitelných zdrojů. Její smysl spočíval v převelikých otvorech v pavučině, které s rezervou nechaly proletět i přežranou tlustou masařku. Tento svůj výtvor nazval pavouček férová síť, a protože byl fakt chytrý, přeložil tento název i do cizí řeči. Ano, jak již jistě tušíte, vznikl fér net.

Byl to převratný objev, nad kterým zaplesaly vládní i nevládní ekologické iniciativy, ale měl jednu velkou mouchu. Tato moucha jednoho dne přilétla do zatuchlého kouta, kde viděla ve férové síti k smrti vyhládlého a zesláblého pavoučka, kterého držela při životě už jenom představa, že spasil svět.

Chvilku před tím, něž velká moucha našeho hrdinu sežrala, kapaly z pavoukových očí velké černé a hořké slzy. Bylo to štěstím v neštěstí, že v koutě pod pavučinou měl člověk v piksle železnou zásobu denaturáku a pavoučkovi hořké slzy kapaly právě tam.

Tak vznikl fernet a člověku po nějakém tom panáku skutečně připadá svět férovější. Aspoň na chvilku.

Je nutno dodat, že fernet byl určitě inspirací pro další méně či více povedené sociální sítě, které i nás pravděpodobně jednou donutí ronit hořké slzy.

Sláva aspoň bude co pít!